V roce 2014 jste na PEF MENDELU absolvovala navazující magisterské studium v anglickém jazyce Economics and Management. Proč jste se rozhodla podporovat právě obor IT, konkrétně ženy – ajťačky?
Byla to pro mě trochu klikatá cesta. Už při studiu jsem vyjížděla do USA a pracovala tam na obchodních pozicích. Po dokončení PEF MENDELU jsem získala místo v personalistice, šťastnou náhodou zaměřené na IT. Seznámila jsem se s IT pojmy, které nejsou pro uživatele běžně srozumitelné, s názvy pozic a jejich definicemi na trhu práce a s celou IT komunitou, která mě nadchla. Poznala jsem situaci přetahování expertů na IT pozicích a boje firem o tyto experty a chtěla tuhle situaci změnit.
Moje kamarádky Dita Přikrylová a Mirka Jarešová obě vystudovaly IT a shodly jsme se na tom, že bychom chtěly, aby vznikla nová síla na trhu, která bude tyto experty tvořit, ne je jen přetahovat z jedné firmy do druhé. Síla, která bude vychovávat nové talenty na trhu práce. Inspirovaly jsme se v zahraničí, kde podobné společnosti fungovaly a zaměřovaly se na vzdělávání žen v IT. Použily jsme dostupný koncept Rails Girls, kde se ženy a dívky učí vývoj webové aplikace, a vzbudily jsme v Česku velký zájem. Tak jsme začaly organizovat vlastní workshopy na další a další témata a postupně i pro nové cílové skupiny, nejen ženy a dívky, ale i učitele a mládež, například v rámci projektu Czechitas Nová Generace. Měly jsme štěstí na IT boom a zároveň i pronikání gender tématu do společnosti. Z našeho původního koníčku se stala práce na plný úvazek.
Proč jste zvolily formu právě neziskové organizace? V čem jsou její výhody a nevýhody? A praktická otázka – uživí vás to, nebo máte ještě jiná povolání?
Už nás to uživí. Trvalo to ale dva roky, než jsme si mohly dovolit první výplatu. Momentálně pro nás pracuje dvacet lidí na plný úvazek. Dále máme téměř dvě stovky dobrovolných spolupracovníků, lektorů, mentorů a koučů, kteří s námi vytváří Czechitas komunitu, organizují naše akce po celé České republice nebo v zahraničí, nebo přímo učí na našich workshopech.
Co se týká neziskovky, my jsme takový sociálně-prospěšný podnik. S tímto termínem náš právní řád u firem nepočítá. Organizujeme za symbolické motivační vstupné workshopy, semináře, školení. Nejsme primárně financovaní od koncových uživatelů. Na naši činnost přispívají firmy, které mají zájem o nové talenty, čerpáme z grantů, proto máme status neziskovky. Nejsme ale úplně charita, máme svůj byznys model a zákazníky, jak na straně koncových uživatelů, tak na straně firem. Jsme tak napůl. Naším cílem není firma na „výrobu peněz.“ To, že jsme uspěly, je pro nás spíše takovou třešničkou na dortu.
Původně jsme měly každá své vlastní povolání. Moje kolegyně Dita i Mirka jsou velmi úspěšné právě v IT. Dita vystudovala jak informatiku, tak i ekonomii na VŠ, pracovala jako datová analytička. Nyní se věnuje vedení projektů Czechitas, našim partnerům a růstu celého týmu jako CEO. Mirka je úžasná grafická designérka, má na starosti náš web, marketing a celý vizuál Czechitas. Do boardu jsme přizvaly i čtvrtou kolegyni Báru Bühnovou, která je docentka na informatické fakultě a zároveň drží dohled nad kvalitou našich produktů a celkově výuky. Všechny jsou ve svém oboru jedničky.
To se mezi kolegyněmi a kolegy příliš nevidí, aby se tak navzájem chválili.
A proč ne? Ony jsou skvělé!
Setkáváte se s pochopením a podporou velkých mezinárodních firem – Google, Microsoft a další. Jak na Vaši práci reagují české firmy?
Ať je to česká či zahraniční firma, snažíme se spolupracovat se všemi. Dle velikosti a možnosti firem je zapojujeme do našich dílčích aktivit a konkrétních projektů, kterých máme opravdu mnoho. Za partnerství s mezinárodními firmami jsme nesmírně rády. Budujeme s nimi strategický a dlouhodobý koncept výchovy talentů, a to nám jde. V zahraničí totiž pochopili trochu dříve, že vzdělávání nových zaměstnanců a investice do sociálně prospěšných projektů, které přímo souvisí s podnikáním dané firmy, dává smysl. Mají většinou vybudované CSR oddělení, na které my cílíme. Nedávno jsme například získali pro vznik nových vzdělávacích Akademií pro ženy jako jedni z mála ve střední Evropě od Google.org, která se zabývá právě podporou neziskových projektů, grant ve výši šesti milionů korun. Musím ale v tomto směru velmi pochválit i brněnské IT „podhoubí,“ kde vzniká spousta nadějných startup firem, se kterými se nám výborně spolupracuje. Pořádáme přes sto akcí ročně. Je velmi důležité, že k nám chodí lidé z praxe, z firem, učí s námi na základě dobrovolnictví nebo i dlouhodobě po večerech, víkendech. Pokud by někteří z absolventek a absolventů PEF MENDELU chtěli rovněž rozšířit naše řady, ať se k nám přidají!
V Česku je bohužel stále zakořeněno, že technika rovná se prostě kluci. V českém prostředí vycházíme z rodinné i školní tradice, kde se toto pojetí stále předává a přispívá k tomu i fakt, že ženy si statisticky na technické, i jakékoli jiné, pozice méně věří. My nejsme feministky, nechceme na trhu nikoho zvýhodňovat, nejsme zastánkyně žádných kvót, chceme dát jen příležitost všem šikovným a schopným talentům, kteří se doposud IT vyhýbali velkým obloukem. Snažíme se o to, aby oblast IT nebyla pro ženy strašákem. Rovněž se aktuálně snažíme vzdělávat i učitele, rodiče a mládež, aby to celé naše snažení prostě dávalo smysl.
Vaše projekty získaly řadu ocenění (2015 Social Impact Award), včetně mezinárodních (2016 European Citizen Award, 2017 Community Service Award (SXSW). Jak dlouho to trvá, aby si vás na mezinárodním fóru někdo všiml? Co je k tomu potřeba?
Určitě networking, to je to nejpodstatnější. Cenu Social Impact Award zaštiťoval Impact Hub, se kterým dodnes spolupracujeme. Přihlásily jsme se do soutěže a vyhrály. A najednou měly o komunikaci s námi zájem mezinárodní firmy i české instituce, až po ministerstva. Díky manželce bývalého velvyslance USA, paní Tamary Newberger, jsme například získaly grant americké ambasády. Důležité je nebát se jít s kůží na trh, nebát se komunikovat. Zároveň si však nemyslet, že víte a umíte všechno nejlíp. Velmi důležité je mít pokoru a nechat se poučit od zkušenějších. Nás třeba mentoruje ředitelka české a slovenské pobočky Google Taťána Le Moigne. O projektech tady v Brně zase velmi intenzivně diskutujeme s Petrem Pouchlým z Court of Moravia. Zní to ale příliš zkratkovitě. Všechno se vyvíjelo pozvolna. Musíte si věřit a všechno vaše úsilí se vám zpětně vrátí. Prostě se nebát a jít do toho.
Na vaše workshopy a semináře vybíráte přednostně ženy. Jak na tuto „pozitivní diskriminaci“ muži reagují?
Někteří s tím nikdy neměli problém, někteří to pochopí, až když jim to vysvětlíme….:-) Ale ta osvěta patří k naší práci. A vůbec, byznys model si přeci každý může postavit na čemkoli. My jsme ženy pohybující se v IT, cílovce rozumíme a bylo nám líto, že v technice těch žen není víc. Proto jsme přirozeně začaly učit ženy. Existují ženské tělocvičny, sportovní soutěže bývají zvlášť pro muže a ženy, vzdělání se dělí podle věku do jednotlivých tříd. Ty homogenní skupinky mají sílu. Ženy se cítí přirozeněji ve skupince dalších třiceti žen na workshopu a nebojí se ptát. Proto vytváříme takové prostředí.
Mohou se i ženy, které měly doposud pouze minimální počítačovou gramotnost, účastnit vašich školení? A stává se to?
Stává, ale není to masové. My neděláme základní kurzy práce s počítačem. Dnes je práce s počítačem každodenní nutností. Umět vytvořit logo, plakát, pracovat s makry, kontingenčními tabulkami, vkládat texty na web, to v podstatě vyžaduje téměř každá administrativní pozice. Ženy chtějí v této oblasti dohnat své znalosti, které třeba zameškaly na mateřské, nebo se to nenaučily ve škole. Dnes prostě tyto univerzální IT dovednosti potřebujete a můžete se je naučit na našich jednodenních workshopech. Pokud na těchto úvodních workshopech účastnice zaujmeme, nabídneme jim pokročilejší a intenzivnější vzdělání ve vývoji webu, programování nebo datové analýze. A těm, co vydrží až dokonce, jsou šikovné a baví je to, pomůžeme i s rekvalifikací a umíme jim najít práci v IT oboru.
Z Vašich osobních příspěvků na webu je patrné, že jste fanynkou seriálu IT Crowd. Ozývá se věta: „Zkoušeli jste to vypnout a zapnout?“ i na seminářích Czechitas?
(smích) Tak určitě, to je takový evergreen. Na druhou stranu právě seriál IT Crowd moc nepřispívá k šíření dobrého jména IT. Spíš si z něho děláme legraci, že touto cestou raději ne. Že chceme vyškolit sebevědomé ženy, děti a učitele, kteří umí všechny tyto IT nástroje nejen používat, ale i s nimi vytvářet nové věci. A ještě líp: věci, které mění svět k lepšímu. Ženy totiž často přemýšlí nad aplikacemi, které pomáhají, například ve zdravotnictví, ve školství, atd. To je super.
V čem konkrétně může studentkám PEF MENDELU pomoci Váš program Stipendium Czechitas? Co dalšího můžete našim studentkám a absolventkám nabídnout?
Program Stipendium Czechitas je jako jediný realizován z fondů EU a je zaměřen na podporu IT vzdělávání znevýhodněných žen a celkově firem v Jihomoravském a Zlínském kraji. Tento projekt už pomalu končí. Pro vaše studentky by byla vhodnější například tříměsíční Digitální akademie. Je to náš největší projekt, který se zaměřuje na datovou analytiku. Specializace datových analytiček je pro ženy velmi atraktivní. Každá firma dnes pracuje s obrovským množstvím dat. Po této pozici je a bude i do budoucna větší a větší poptávka. Pokud účastnice úspěšně akademii ukončí, mohou získat práci nejen jako junior datová analytička, ale i junior programátorka, testerka, projektová manažerka a další. Mimo Akademii pořádáme semestrální kurzy v Brně, Praze a Ostravě na vývoj webu nebo programování. Nové startují zase v září. A zároveň po celý rok probíhají i úvodní jednodenní workshopy na nejrůznější témata z IT po celé republice. Kromě workshopů pořádáme například i Cenu Czechitas, což je soutěž, která podporuje dívky, které napsaly bakalářskou práci spojenou s IT. Děláme toho spoustu.
Co byste vyzdvihla jako nejpřínosnější z doby Vašeho studia na PEF MENDELU?
Jsem strašně ráda za studium v angličtině. Ať v Czechitas, předešlé práci nebo na svých brigádách jsem angličtinu používala denně. PEF MENDELU pro mě byla výborným startem do profesního života. Donutila mě zodpovědnosti, dotahovat věci do konce, získala jsem neocenitelné kontakty se svými spolužáky, se kterými jsme si pořád velmi blízcí. První kontakty, první networking, který získáte už na fakultě, je základ podnikání. Zároveň jsem si po skončení studia uvědomila, že vzdělávat se musím pořád, je to životní nutnost. I tím, jak se neustále mění pracovní trh. Přála bych si, aby byla výuka na vysokých školách obecně zaměřena více prakticky a méně teoreticky. Třeba dostávat titul bakalář za vytvoření firmy, mít profesory z praxe, vyjet povinně na stáž do zahraničí a podobně. Taky by se mi líbilo, kdyby vysoké školy více podporovaly studenty v rozhodnutí vydat se vlastním směrem, v rozhodnutí založit si vlastní firmu a ideálně se sociálně prospěšným dopadem. Neznám lepší pocit z práce, než když díky vlastnímu podnikání měníte svět k lepšímu, a ještě jste schopni se tím uživit. Všem, kteří se pro tuto cestu rozhodnou, bych přála, aby vydrželi. Stojí to za to!