Měla by česká vláda zareagovat na pokles německého průmyslu?

10. 12. 2019 -

Prof. Ing. Lubor Lacina, Ph.D. z Ústavu Financí PEF MENDELU se vyjádřil k tématu v debatě Jana Macháčka.

Hledání nových nástrojů

Evropská centrální banka je jednou z nejvíce nezávislých centrálních bank. Od začátku bylo jasně řečeno, že nemůže plnit přání politiků. Před rokem 2009 se však nepočítalo s kvantitativním uvolňováním a dalšími nestandardními nástroji monetární politiky, jež byly navzdory protestům německých zástupců v bankovní radě ECB prosazeny. Nikdy neříkej nikdy...

Diskuse o měnící se roli měnové politiky spíše souvisí s nulovými úrokovými sazbami a neúčinností tradičních nástrojů měnové politiky od začátku finanční a ekonomické krize v roce 2009. Centrální banky hledají nové nástroje a diskutují o změně paradigmatu a roli monetární politiky.

Jak může boj s klimatickou změnou ovlivňovat monetární autority, respektive jejich rozhodování? Jedním z často zmiňovaných rizik jednostranné dekarbonizace a přechodu na neutrální uhlíkovou ekonomiku je negativní dopad na konkurenceschopnost evropského průmyslu a s tím spojené nebezpečí růstu nezaměstnanosti a ztráty pracovních míst.

Centrální banky již v průběhu poslední krize necílily inflaci, ale soustředily svou pozornost (cíl) na dosažení předem definované míry nezaměstnanosti. Zde by mohla být paralela s tím, co si už vyzkoušely – nepřímo financovat nástroje k boji s klimatickou změnou, ale případně kompenzovat jejich negativní dopady na nezaměstnanost. Existuje ale několik rizik, na která je třeba upozornit.

Vlády mají již dnes vysoké veřejné dluhy. Politikům by mohlo vyhovovat, že důvodem dalšího půjčování nejsou tradiční výdaje, alebo jse změnou klimatu a zprostředkovaně podpora nových průmyslových odvětví. V průzkumech veřejného mínění má boj klimatické změně u občanů EU vysokou podporu.

Ekonomové by ale měli politiky upozorňovat na zkušenost Japonska – důsledkem dlouhého období nulových úrokových sazeb a monetární a fiskální expanze není růst hospodářský ani konkurenceschopnosti japonské ekonomiky, nýbrž obrovský nárůst státního dluhu. Investice do „zelené revoluce“ by měly být ponechány soukromým investorům s tradičními nástroji podpory nově se rozvíjejících odvětví, jako jsou fondy rizikového kapitálu, investiční pobídkynebo daňové prázdniny.

Celou debatu si můžete přečíst zde.